Rozína Křenková-Malinová-Majerová, (* 27.11.1699 † 18.2.1762)
Hlavní nabídka > Genealogie > informace k rozrodu Martina Maliny
Narodila na teprve nedávno ustanoveném hutiském fojtství a pocházela ze sklářského rodu Majerů. Její předkové stáli u počátků vrchnostenské sklářské huti a s ostatními skláři a jejich pomocníky také u zrodu postupně vznikající osady, kterou vrchnost vyčleněním z území Vigantic nechala v r. 1666 ustanovit v samostatnou obec Hutisko. Rod Majerů pocházel z Německa a jeho příslušníkům nepochybně v souvislosti s jejich důležitým a těžko otřesitelným postavením nechybělo jisté sebevědomí.
Projevilo se to mimo jiné za situace po třicetileté válce, kdy ve značně rozlehlé rožnovské farnosti rekatolizace zůstávala dlouho neúčinná. Zvláštní pozornost biskupské konzistoře přitahovala právě skupina nekatolíků při sklářské huti soustředěných kolem Rozinina praděda huťařského mistra Eliáše Majera. O jeho výjimečném postavení svědčí fakt, že po vynuceném odchodu posledního nekatolického duchovního z Rožnova byl jeho rodině svěřen stříbrný pozlacený kalich osázený drahokamy, který si rožnovští farníci na vlastní náklady kdysi pořídili. Na popud rožnovského faráře mu byl kalich Bernardem ze Žerotína odebrán. V rozporu s nařízením císařských patentů se u Majera údajně konaly tajné schůzky a bohoslužebná shromáždění, na které snad docházeli i luterští predikanti z Uher, kterým poskytoval útulek a pomáhal jim přecházet nedalekou hranici. A patrně i jako bratr starší vedl nejen bohoslužebná, ale i pohřební shromáždění, neboť na Hutisku a v Zašové se podle stížností katolických kněží ještě v 60. letech 17. století konaly tajné nekatolické pohřby. Majitel panství Baltazar ze Žerotína (v letech 1630–1659), i když v pobělohorském období jako první ze Žerotínů přestoupil ke katolické konfesi, neprojevoval přílišnou snahu o rekatolizaci na svém panství, a naopak jeho manželka Kunhuta nekatolíky podporovala. V r. 1653 ji olomoucká konzistoř vážně napomenula a nařídila jí, aby Eliáši Majerovi zabránila v jeho činnosti, a pokud by chtěl nadále zůstat nekatolíkem, aby ho vykázala z panství. Napomenutí však k požadované změně nevedlo a v seznamu nekatolíků rožnovské farnosti z počátku 70. let 17. století byli zapsáni Rozinin praděd i děd s manželkami. Pro absenci jakýchkoliv zpráv a přímých dokladů o životě tajných nekatolíků na Rožnovsku té doby se ujala dosud nezpochybněná domněnka, že přesto na Rožnovsku rekatolizace probíhala úspěšně, a to poznenáhlu a bez násilných prostředků. V tom se zdejší situace rozhodně v mnohém lišila od poměrů na vsetínském panství, které představovalo mimořádně těžké misijní území, kde i přes trvalé působení jezuitských misionářů a přímé pronásledování mělo nekatolictví trvale mnohem silnější pozice.
Rožnovská úmrtní matrika dokládá, že někteří farníci a pak mnozí potomci většiny těch, jejichž jména byla vedena v seznamu nekatolíků, se záhy časem upřímně projevují jako římští katolíci. Konečně podle záznamu z 13. května 1681 umírá smířen s katolickou církví a zaopatřen svátostmi umírajících i starý sklářský mistr a někdejší vůdčí osobnost zdejších nekatolíků Eliáš Majer z Hutiska. Rozina Majerová byla nepochybně katoličkou, vždyť také dokonce tisk z r. 1728 vydaný u příležitosti obnovy rožnovského Růžencového bratrstva uvádí mezi jeho předními členy Rozinina otce Pavla Majera, bratra Jana Majera a manžela Jana Malinu.
Rodná chalupa po sklářských předcích, kterou od vrchnosti získal do trvalého vlastnictví Ondřej Majer, byla za Rozinina otce ustanovena hutiským fojtstvím. Pavel Majer patrně vynikl mnoha schopnostmi a zkušenostmi. V jeho rukou se soustředila řada pravomocí. Kromě toho, že byl fojtem, zastával svého času i pozici purkmistra obce a valašského vojvody. Úřad valašského vojvody, který patrně převzal po svém předchůdci hážovickém fojtu Kubáňovi, byl za tehdy stále více se rozrůstajícího salašnického hospodaření významným postem. Vojvoda dohlížel na dodržování tzv. valašského práva, kterým se řídili všichni chovatelé ovcí, nájemci javořin i samotní pastevci z horských salaší. Za raného dětství Roziny, kdy v Uhrách v r. 1703 propuklo protihabsburské rákócziovského povstání, hrozilo jako už tolikrát v minulosti nebezpečí uherských vpádů na Moravu. Pavel Majer byl tehdy, jak se dovídáme přímo z listiny majitele panství z r. 1704, dokonce ustanoven jako „řiditel nad lidem portovným při pasoch v průsmycích a horách od strany nepřátelův rebellantských“. Měl pod svým vedením až jednu stovku mužů, kteří měli střežit hraniční pomezí a v pohraničních lesích budovali šance, terénní záseky. Ale přední stráže a obrana na zásekách a šancích nestačily na to, aby zabránily kuruckým jezdeckým výpravám vniknout do země. Tak se stalo, že kuruci při jednom ze svých loupeživých výpadů ve druhé polovině února 1708 pronikli až přímo na Rožnovsko, kde v obcích zabili pět mužů, z nich dva přímo nedaleko na Solanci. Po skončení rákócziovského povstání pokračující zločinnost a loupežnictví na moravsko-uherském pomezí si vynutila v r. 1717 trvalé ustanovení portášského sboru a jedna z jeho stanic byla zřízena právě na Hutisku.
Pavel Majer prokázal věrnost vrchnosti podobně jako jeho bratranec Šimon Majer (* cca 1651 † 24.5.1723), v letech 1688-1698 vigantický fojt, svým vystupováním a svědectvím při četných komisích, svolávaných k vyšetření a řešení trvalých rozepří se vsetínským panstvím. Svých zásluh a svého uznání u vrchnosti dokázal obratem využít a získal od ní další pozemkové držby, které i se spojenými výsadami a s povýšením své usedlosti na hutiské fojtství si nechával od nově nastupujících vrchností opakovaně písemně potvrzovat.
Sestavit úplný počet dětí Pavla Majera pro mnohé chybějící záznamy v rožnovské rodné matrice nelze. Podle zápisů oddací matriky a záznamů v gruntovní knize Hutiska při převodech fojtství je zřejmé, že z jeho již dospělých potomků a nejstarším z jeho synů byl Jan Majer, rožnovský panský šenkýř. Druhým Rozininým bratrem byl Ondřej. V r. 1723 se oženil s Annou Kvintovou (1701-1772), dcerou rožnovského měšťana Václava Kvinty, zřizovatele a fundátora sochy sv. Jana Nepomuckého na rožnovském náměstí. Netušíme, zda se měl Ondřej Majer stát po otci novým fojtem. Byl teprve 28letý, když 12. 5. 1727 předčasně zemřel. Z jeho tří dětí se ani jedno nedožilo dospělého věku. Z nich nejmladší Ondřej se narodil už jako pohrobek a jako poslední po otci zemřel nejstarší pozůstalý syn Martin (1723-1738), po úmrtí fojta Pavla Majera zapsaný mezi podílovými dědici fojtství.
Rozina za svého dětství už nezažila svou nejstarší sestru Annu, která se v r. 1699 provdala za fojta Jana Tomka tehdy ještě na hornobečvanském, od r. 1703 už na prostřednobečvanském fojtství. Sestra Kateřina se v r. 1707 stala manželkou Matěje Kotulky z Tylovic a Zuzanu v r. 1711 provdali za novohrozenkovského fojta Martina Orsága. Pro Rozinu ze sester nejmladší určitě nebylo snadné přijmout za manžela o jedenadvacet let staršího vdovce s malými dětmi a ujmout se i postavení maměnky fojtky vůči domácí chase při hornobečvanském fojtství. Fojta Jana Malinu už určitě předtím znala ať už z rožnovského kostela či šenku jejího bratra a možná i k nim na hutiské fojtství občas krátce zavítal při svých cestách do Rožnova a Meziříčí. Když Rozína po 15 letech manželství na hornobečvanském fojtství ovdověla, provdala se za Martina Křenka, syna vlivného solaneckého fojta, jakým býval i její otec Pavel Majer. Martin se záhy po jejím zemřelém manželovi Janu Malinovi stal dočasným fojtem, než dospěl její jediný vlastní 14letý syn Jan coby budoucí dědic fojtství.
Po Rozinině zemřelém otci se fojtství na Hutisku ujal bratr Martin Majer, který po pěti letech vykonávání úřadu fojta 48letý zemřel († 17.5.1737) jen pár dnů po smrti jejího manžela Jana Maliny. Přestože zanechal po sobě dvě dcery, hutiské fojtství v rodě Majerů zůstalo zásahem finančně zajištěného nejstaršího bratra Jana Majera z Rožnova. V r. 1738 na fojtství usedl jeho syn Jiří Majer, který konečně začal vyplácet již dřívějším dědicům jejich podíly z fojtství a v červnu 1739 částku ve výši 28 zlatých 34 krejcarů také své tetě fojtce Rozíně na Horní Bečvě. Když Rozinin synovec fojt Jiří Majer zemřel, stal se v r. 1773 nástupcem jeho syn Jan, který však fojtství pro dluhy neudržel a v r. 1777 musel souhlasit s jeho vyhlášením do dražby. Toho už se však Rozina a ani její druhý manžel Martin Křenek nedožili. Novým nabyvatelem hutiského fojtství se stal právě jejich syn Josef Křenek (*cca 1738 † 17.3.1791) ze Solance, narozený na hornobečvanském fojtství.
Gruntoknihovní záznam s uvedeným podílem
Roziny Malinové z hutiského fojtství po zemřelém otci Pavlu Majerovi
v částce po šesti letech navýšené o 9 zlatých.
Vývod předků Roziny Majerové
Pavel Majer Andrysek * 21.1.1665 † 29.1.1732,
Ondřej (Andrys) Majer * cca 1626 † 2.1.1697,Eliáš Majer * 1601 † 13.5.1681,
Jiří Majer * cca 1565 † po r. 1639
Zemský archiv Opava, Velkostatek Valašské Meziříčí-Rožnov, i. č. 72, fol. 25r-28r, i. č. 767, fol. 10r-15r, 156r, 171v.
Zemský archiv Opava, Sbírka matrik, i. č. 2303, fol. 24r,Zemský archiv Opava, pobočka Olomouc, Arcibiskupství olomoucké, sig. A IV c43/1a.
Okresní archiv Vsetín, Archiv města Rožnov pod Radhoštěm, i. č. 365, 366,
KOLÁČEK, Josef: Založení Hutiska a jeho fojtství. Sborník Musejní společnosti ve Valašském Meziříčí, 1910-1911, č. 14, s. 559-565.
MALINA, Karel J.: Václav Kvinta a socha sv. Jana Nepomuckého v Rožnově pod Radhoštěm, Horní Bečva 2011, rukopis.
PAPICA, Karel: Historie a právní poměry na Rožnovsku. Časopis Matice moravské, 33, 1909, s. 264–265.
ŠIGUT, František: Eliáš Majer, vůdce tajných nekatolíků na Rožnovsku. Noviny zpod Radhoště, 2. 8. 1939, č. 33, s. 3;
19. 8. 1939, č. 34, s. 2.