Hornobečvanská marginálie Setonova průvodce Beskydami.
Hlavní nabídka > Výběr z mých textů
K objasnění záznamu vytesaného do kamene na hřebenu Zadních hor
V r. 2000 vydalo ostravské nakladatelství ATHOS útlou knížečku Jaromíra Šlosara s názvem Setonův průvodce Beskydami, neobyčejně půvabnou jak obsahem, tak i pěknou grafickou výpravou s fotografiemi Luďka Boucného a navíc praktickým malým kapesním formátem v tvrdých deskách. Jak už její samotný název naznačuje, je věnována svéráznému putování beskydskou přírodou, na které se autor porůznu v letech 1990-1998 vydával se svým dávným přítelem z mládí. Díky jeho kamarádu vznikla dobrá třetina přírodních obrázků této knížky, která ale není běžným turistickým průvodcem. Jak autor v úvodu podotýká, je určena spíše jen pro vnímavé duše, které jsou obdobně jako oni dva nerozdílní trampové přitahovány tímto malým kousíčkem Karpat. Snažili se všímat si beskydské horské přírody a divočiny jako spisovatel a zálesák Ernest Thompson Seton, legendární autor Dvou divochů, přírody americké. A tak díky tomuto pojetí spolu se zápisky autora se postupně rodil podklad k nevšednímu knižnímu průvodci, který se může stát dobrou, podnětnou a obohacující inspirací pro všechny, kdo se teprve do různých koutů Beskyd chtějí vypravit, ale ještě více bude blízký těm, kdo už Beskydy důkladně a mnohokrát prošli a mohou si tak k jeho pročítání přizvat prožitky a zkušenosti i z vlastního poznávání beskydských hor. Nepřehlédnutelný a ne málo zajímavý námět k naší obšírnější poznámce na okraj textu této knížky, který se doslovně, ale jen nepřímo, váže k Horní Bečvě, je zařazen v její závěrečné kapitolce, označené jako Drobty na cestě, kde na str. 69 autor vzpomíná:
„Vzdušnou čarou kolem dvaceti kilometrů na jih je to z Javorového na Konečnou. Vlevo u chodníku cestou na Beskyd jsme víceméně náhodou objevili záhadný kámen, přímo začarovaný kámen. Desetkrát projdete kolem něj a nevšimnete si ho, po jedenácte se podivíte, jak je to možné, že jste ho neviděli. Je v něm vytesaný záznam o události, která se tu odehrála nejspíš v první třetině minulého století. „Nejspíš“ proto, že špatně čitelný letopočet si musíte domyslet. Text uvádí osadníka jménem Komenik z Horní Bečvy. Podle nás to byl portáš, kterého tu zabili zbojníci, ale bůh ví, co se tu stalo. Několik tajemných křížků ve skále zarůstá mechem a my o nich nic nevíme.“
Záhadný kámen, o němž je tu řeč, se nachází ve střední části Zadních hor, táhnoucích se po hranici se Slovenskem mezi Bumbálkou a Bílým Křížem a to v jejich krajinově nejhezčím úseku mezi Bobkem (871 m) a Konečnou (865 m). Vypravíme-li se na jeho místo pěšky po značené turistické trase ze středu obce Bílá přes vrchol Bobku a dál už jen 1,5 km po hřebeni směrem ke Konečné, dojdeme k němu za půldruhé hodiny. Nejspolehlivějším vodítkem k jeho vyhledání v terénu mohou být bíle natřené hraniční kameny státní slovensko-české hranice z r. 1993. Skalka je v sektoru mezi hraničními kameny označenými čísly 19/7 a 19/6, ve vzrostlém smrkovém lese a přímo na samém okraji turisticky značené hřebenovky. Jsou to dva ve spodní části těsně se dotýkající nevelké a ze země vystupující kamenné útvary, které je ale možné při chůzi v době letní vegetace snadno přehlédnout. Levý dosahuje nad zemí výšky 120 cm. Jako nepravidelný blok s úklonem k západu nese pak na své příčné stěně v její horní a povystouplé části, zhruba 70 cm široké, zmiňovaný tajemný nápis. Na skalce nejdříve upoutá pozornost pod hranou její vystouplé části nápis „z Horní Bečvy“. Nad ním nad hranou již nečitelné číslice, z nichž poslední by mohla být „6“. Nad ní nejhornější řádek písmen se skládá z „komenik“, ale před ním mezi neidentifikovatelnými znaky, které rozhodně neznamenají křížky, je ještě zřetelně rozpoznatelné „Bolf“. Kromě toho určité náznaky už zcela nečitelného písma jsou i na podélné východní stěně kamene více porostlé mechem.
Čitelně dochovaná slova sama o sobě jistě nic srozumitelného nenapovídají, ale Bolf je mezi nimi klíčové slovo a jméno, které nám pravé znění záznamu pomůže vysvětlit. Odkazuje totiž k dalšímu podobnému nápisu na zcela jiném a odsud vzdušnou čarou 15 km vzdáleném místě Beskyd – na Čertově mlýně. Na jižním úbočí Čertova mlýna, zhruba 500 m pod vrcholem, je při značené stezce vedoucí na Martinák pramen, zčásti upravený kamennými plotnami na studánku. Vedle něho vystupuje ze svahu kamenný útvar, který by se dal označit jako kamenná lavice. Jeho vyčnívající část dosahuje délky přibližně 200 cm a výšky 60 cm. A přímo na jeho svrchní rovné plošině v jeho horním okraji nejblíže prameni je vysekán nápis:
Bolf Josef
kameník
H.B.
1903
kameník
H.B.
1903
Z toho vyplývá, že obsah záznamu vytesaného v Zadních horách byl tentýž a že je ve skutečnosti docela prozaický a banální: Bolf – kameník – z Horní Bečvy, přičemž písmeno „a“ s výraznějším bříškem se jeví jako „o“ a již nečitelným letopočtem mohl být rok 1906. Co ale kameník Josef Bolf, který tu po sobě tyto nepatrné odkazy zanechal, mohl v beskydských horách pohledávat? Odpovědí by bylo možné dát hned několik, ale ani jedna nebude spolehlivá. Například bychom se mohli domnívat, že tu procházel zřejmě někam za prací. Ale proč zrovna těmito místy a proč by se navíc při namáhavé cestě zdržoval vytesáváním nápisů do kamene?
A přece právě Zadní hory skýtají další svědectví minulých časů, které nám skutečnost, co vlastně Josefa Bolfa na tato místa přivedlo, nečekaně odhalí.
V úseku hřebenovky mezi vrcholem Bobku a skalkou s nápisem kameníka Bolfa stojí západně pod vrcholem označeným kótou Tobolovci – 875 m a mezi státními hraničními kameny s čísly 20/11 a 20/10 starý a dnes už historický kamenný mezník. Má tvar čtyřbokého hranolu o rozměrech
27x22 cm a vyčnívá 55 cm nad úrovní terénu. Na severní straně obrácené do katastru obce Bílá nese dobře viditelný nápis:
MORAVA
Ostravice
H.H.
Ostravice
H.H.
Zkratku H. H. lze číst jako Herrschaft Hochwald (panství Hukvaldy). Na protilehlé straně hranečníku, obrácené k území Kysúc, je pouze uvedeno: UHRY. Vročení kámen neobsahuje.
Mnohým turistům a v zimě lyžařům - běžkařům bude jistě velice dobře známý obdobný ručně a čistě opracovaný hraniční kámen na vrcholu Trojačka (939 m), označovaném tak s velkou pravděpodobností proto, že se tu stýkají tři horská pásma: Vsetínské vrchy, Moravskoslezské Beskydy (Zadní hory) a Javorníky. Kámen má trojhrannou podobu o rozměrech 25x24x26 cm a jeho výška nad úrovní terénu dosahuje 80 cm. Na jeho čelní straně, obrácené na sever do tehdejšího ještě ostravického katastru lze číst stejný nápis jako na čtyřhranném mezníku v Zadních horách, který je navíc doplněn letopočtem 1906 a evidenčním číslem. Na východní straně směrem do makovského katastru pak UHRY a na jeho jižní straně je vyznačen nápis KARLOVICE.
Mimo tyto dva svými rozměry větší hranečníky jsou porůznu dochovány i menší hraniční čtyřhranné kameny a to souvisle v různě dlouhých úsecích mezi Trojačkou a úbočím Vysoké i podél celé současně severovýchodní hranice katastrálního území Horní Bečvy. Z úbočí Vysoké postupují přes Hlavatou, Kladnatou, Mečovou až nad Martinák a pokračují až nad Bukovinu, na Čertův mlýn a z jeho vrcholu směrem na Pustevny. Zachované úseky těchto hraničních kamenů, které mají vytesány pouze písmena H.H. a evidenční číslo a na protilehné západní straně písmena H.M. (Herrschaft Meseritsch), jsou shodně vyznačeny i v turistické mapě Moravskoslezských Beskyd 1:50 000 jako okresní hranice. Mimo tyto hraniční kameny jsou na úbočí Vysoké dochovány mohutnější, nižší a nahoře zaoblené hranečníky s vročením 1830, které pocházejí z doby zakládání stabilního katastru. V celém úseku mezi Trojačkou a Čertovým mlýnem bude zřejmě nejvzácnějších pět dochovaných pískovcových čtyřbokých hranolů přibližně o rozměrech 30x13 cm, nad zemí 50-80 cm a nahoře zaoblených. Jejich čelní strana nese v horní části vytesaný rámeček a v něm dvě propojená písmena HH a na zadní straně spojená písmena HM. Svým tvarem opracování a propojením písmen se podobají historickým hraničním kamenům z jiných území, které pocházejí až z 18. století.
Vrátíme-li se však zpět k trojhrannému hraničnímu kamenu na Trojačce a čtyřhrannému kamenu v Zadních horách a pozorujeme na nich blíže tvar písmen ve slově Ostravice a ty srovnáme s literami jména Bolf Josef vysekanými ve skále na Čertově mlýně, potvrzuje se nám tušená souvislost. Josef Bolf se pravděpodobně v letech 1903–1906 podílel na opracovávání a osazování těchto hraničních kamenů. Také i rozměry a tvary číslic jím vytesaného letopočtu 1903 na Čertově mlýně bez pochyb shodně odpovídají formě evidenčních čísel vyznačených na blízkých hraničních kamenech.
Kameník Bolf tu samozřejmě nepracoval sám. Odstraněním navrstvené a spletí kořínků upevněné zeminy ze střední a dolní části kamenného útvaru při pramenu na Čertově mlýně se nám podařilo odkrýt další a mnohem méně čitelný záznam: Polach Jan. Od něho vpravo o kus dál za prasklinou v kameni ještě pak s ním zřejmě už nesouvisející letopočet 1899 z číslic odlišné podoby.
Spolehlivě zjistit totožnost hornobečvanského kameníka Josefa Bolfa bylo možné jen nepřímo. Podle výsledků sčítání obyvatel k r. 1890, 1900 a 1910 žili v té době na Horní Bečvě dva dospělí občané se jménem Josef Bolf. Ani jeden z nich však nikdy neuvedl kamenictví jako obor svého hlavního nebo jen vedlejšího výdělku (k tomu navíc nevíme, podle jakých kritérií bylo kamenictví posuzováno při sčítání k r. 1900, kdy na Horní Bečvě vedle ostatních běžných řemesel a výdělečných činností nebylo zaznamenáno ani v jednom případě). Důležitý údaj o Josefu Bolfovi, i když neúplný, se nachází v knize zápisů učňů, kterou v letech 1885–1941 po dobu svého trvání vedlo Společenstvo smíšených živností v Rožnově pod Radhoštěm. V ní byl pod č. 346 zapsán jako učeň v řemeslnickém oboru kamenictví. Rubrika pro datum narození zůstala v jeho zápise prázdná. Do učení nastoupil dnem zápisu 10. prosince 1901 a jeho mistrem byl Josef Leide z Nového Jičína, toho času na Horní Bečvě. Ve druhé polovině 19. století byly na Horní Bečvě dva kamenolomy. V jednom se těžil obyčejný stavební kámen, druhý kamenolom otevřel Josef Kubáň, který ho záhy v r. 1886 prodal právě kamenickému mistru Leidemu. V jeho kamenolomu se vyráběla kamenná dlažba a pracovalo tu až čtyřicet dělníků. Ani dobu vyučení Josefa Bolfa v Leideho kamenolomu jeho zápis neuvádí, ale ta zpravidla trvala tři roky a on přitom, jak vyplývá ze zjištění jeho totožnosti, do učení nastupoval už jako třiatřicetiletý a ženatý. K okolnostem jeho následného uplatnění při opracovávání a usazování hranečníků v hraničním pásmu území hukvaldského velkostatku se nepodařilo nic bližšího zjistit. Inventáře k fondu Ústřední ředitelství arcibiskupských statků v olomoucké pobočce Zemského archivu Opava nepoukazují na žádné případně dochované doklady o plánech a průběhu těchto prací.
Ke konci roku 1910 bylo na Horní Bečvě zaznamenáno 17 občanů, kteří zastávali různou práci v kamenickém oboru, ale Josef Bolf mezi nimi nebyl. Z toho nakonec vyplývá, že vyučeným kameníkem z Horní Bečvy byl Josef Bolf, narozen 15. září 1868, který podle záznamu v úmrtní matrice jako půlpasekář z čp. 208 a otec pěti dětí zemřel už v poměrně mladém věku dne 13. listopadu 1909.
A tak jako doklady náročné, ale krásné práce, jakou kamenické řemeslo nepochybně bývalo a je, po Josefu Bolfovi stejně jako i po mnoha dalších bezejmenných kamenicích tu kromě jiného zůstávají tyto topografické terénní památky, které dosud nepozbyly svoji trvající platnost a účel. Vyznačují důležitý horský předěl s odedávna utvářenou historickou hranicí vždy současně několika nižších i vyšších územních celků a vposledu i s procházející evropskou rozvodnicí, rozhraničující říční síť v území severně od ní k úmoří Baltského moře a na jih od ní k úmoří Černého moře.
Prameny a literatura:
SOkA Vsetín, OÚ Val. Meziříčí, sčítání obyvatelstva v obci Hor. Bečva, inv. č. 574–576: r. 1890; inv. č. 671– 673: r. 1900; inv. č. 769–771: r. 1910 (zvl. čp. 125, 208, 370);
Společenstvo smíš. živností v Rožnově p. R., inv. č. 3: kniha zápisů učňů 1885–1941.
Beskydy. Turistický průvodce ČSSR. sv . 8, Praha, Olympia 1987.
BALETKA, Ladislav: Horní Bečva [část] 1849 – 1918, nepublikovaný text.
ŽARDECKÝ, Jiří: Hraniční kameny na bohuslavickém katastru. Malovaný kraj, 34, 1998, č. 1, s.. 12–13.
Společenstvo smíš. živností v Rožnově p. R., inv. č. 3: kniha zápisů učňů 1885–1941.
Beskydy. Turistický průvodce ČSSR. sv . 8, Praha, Olympia 1987.
BALETKA, Ladislav: Horní Bečva [část] 1849 – 1918, nepublikovaný text.
ŽARDECKÝ, Jiří: Hraniční kameny na bohuslavickém katastru. Malovaný kraj, 34, 1998, č. 1, s.. 12–13.