Martin Křenek (* cca 1706 † 8.4.1776 ), dočasný fojt na Horní Bečvě a na Solanci.
Hlavní nabídka > Genealogie > informace k rozrodu Martina Maliny
Martin
Křenek byl prvorozeným synem zakladatele solanecké fojtovské větve Křenků,
fojta Jiřího Křenka I. (1673-1759). Už podle jeho vlastnoručního podpisu
z 23. prosince 1742 se můžeme odvážit soudit, že se zdaleka nevyrovnal
svému otci, jehož povahu do určité míry vystihoval úhledný, velmi sebejistý
a energický rukopis. Ujednání a uzavření Martinova sňatku
a sňatků jeho sourozenců zřejmě významně ovlivnil jejich otec. Když se
Martin oženil s ovdovělou fojtkou Rozínou Malinovou, stal se po jejím zemřelém
manželovi Janu Malinovi dočasným fojtem na Horní Bečvě, než dospěl a fojtství
se mohl dědičně ujmout její vlastní syn Jan Malina (1723–1777).
Hned
po roce, co se Martin Křenek přiženil na hornobečvanské fojtství, provdali
Rozininu nevlastní 17letou dceru Zuzanu Malinovou, kterou vlastně od
kojeneckého věku vychovala, za Martinova nejmladšího bratra Mikuláše Křenka.
Mikuláš se usadil a hospodařil na polovině louky, kterou vrchnost jeho
otci vyměřila v jeho javořině na Miloňově Kyčeře v Karlovicích,
zatímco druhá polovina louky navíc s pastvinami javořiny na Miloňové
přináležela k solaneckému fojtství. Místo usedlosti na severním úbočí
Miloňové nad levostranným přítokem Miloňovského potoka, na níž hospodařily
generace potomků Mikuláše Křenka a Zuzany, roz. Malinové, zaniklo až
v 50. letech minulého století, kdy po poválečné vlně vystěhovalectví do
pohraničí bylo zalesněno. V současnoti bychom ho našli v lese
západním směrem od stezky směřující od zvonice Za Miloňovú směrem
k rozhledně na Miloňové.
Z Horní
Bečvy se pak Martin Křenek s manželkou Rozinou
přestěhoval na rodný Solanec, kde v r. 1747 za padesát zlatých moravských
koupil pasekářskou usedlost, později po zavedení číslování domů pod č. 15, po
přečíslování 48. V r. 1752 mu však stárnoucí otec fojt Jiří Křenek I. jako
nejstaršímu synovi podstoupil solanecké fojtství. Ovšem po šesti letech se
Martin Křenek z neznámých důvodů fojtství vzdal ve prospěch svého mladšího
bratra Jiřího Křenka II. (1708–1766), který fojtství
v r. 1758 vykoupil pro svého nejstaršího syna Jiřího Křenka III. (1731–1772).
Když
Martin Křenek ovdověl, 27. února 1764 se oženil se Zuzanou Stavinohovou ( *
24.7.1732 † ? ) z Prostřední Bečvy. Zuzana ovšem pocházela ze stíhané
rodiny. Její otec Matěj Stavinoha jako účastník rožnovské rebelie proti
vrchnosti při sporu o placení kontribuce zemřel v r. 1751 v brněnské
věznici na Špilberku. Její teta, vdova Dorota Paurková, roz. Stavinohová, tehdy
odešla s pěti dětmi do Vídně, kde se domáhala svého práva
u císařského dvoru proti vrchnosti, která jí odňala louku. Na základě
dobrozdání z rožnovsko-krásenského panství, že Dorota je špatná a bezbožná
žena, která byla často vyslýchána církevními úřady, podporovala vzpůrnost
poddaných a účastnila se jejich schůzí, krajský hejtman rozhodl, aby jí nebyl
povolen návrat na panství a byla příkladně potrestána.
V r.
1768 Martin Křenek své paseky a usedlost, zvanou tehdy podle původního
vlastníka Podešvjanka, v hodnotě 20 rýnských moravských odevzdal svému
jedinému potomku, synu Josefu Křenkovi (*cca 1738 †17.3.1791). Uvedl, že „se synem svým do smrti svej při jednom stole chovati se chce“, ale
pro případ, že by se časem nemohli srovnávat, si ustanovil i výminku : „kúsek role na 3 měřice vysetí, lúky pro 2
fúrky sena, polovicu stromú k užívání svému v zahradách
a v ujmisku Hatlovské řečeném ( později uváděném pod Miloňovem
v Karlovicích ) 4 neb 5 krav pást
a sobě jich oplatit.“ Martin Křenek zemřel náhle dne 8. dubna 1776
raněn mrtvicí na cestě ( „apoplexia
tactus in via„ ), jak doslova uvádí hutiská matrika. Jeho syn Josef Křenek
nechal z jeho pozůstalosti postavit kříž na okraji pozemků otcovské
pasekářské usedlosti čelem k cestě přecházející přes koryto potoka
Kaňůvka. Je také docela možné, že kříž současně poukazuje na místo, kde jeho
otec nečekaně zemřel.
Dodnes dochovaný kamenný pískovcový
kříž z r. 1776 jako sepulkrálie ( památka na zemřelého ) Martina Křenka
přibližně asi 4 m vysoký stojí nad místní komunikací Pod Káním na vyvýšeném
pravém břehu potoka Kaňůvka. Základna kříže je tvořena pod úrovní terénu
obvodovým schodem, složeným z dílů. Na jeho nízkém hranolovém soklu o
půdorysném rozměru 75 cm x 63 cm a výšky 42 cm spočívá při patce vyžlabený a
směrem nahoru kónicky se zužující dřík. Má odstupněnou oblounově
profilovanou patku a je zakončen římsovou hlavicí s oblounovou profilací.
Dřík je zdoben na přední a zadní straně rytými zrcadly. V čelním zrcadle
je umístěn rytý nápis s chronogramem 1766 : Ó / Kryste V/ křIžowany / popreg L [as]
/ kaWě
abyC / hoM W po / Čet WyWoLe / nýCh WěČn / sLaWě po / Čten byL ( Ó,
Kriste ukřižovaný, popřej laskavě, abychom v počet vyvolených [ve] věčn[é] slávě počten[i] byl[i]
). Na dříku je usazen zužující se kříž s trojlaločně uzavřenými břevny, se
štítkem u vrcholu a s korpusem Krista. Zpracování figury je málo zdařilé a
vyznačuje se značnou plochostí. Nabízí se i otázka, zda je tento zavěšený
korpus původní, neboť na ramenech kříže jsou viditelné díry po hřebech snad
jiné plastiky. Vertikální břevno kříže je ve spodní části na přední straně
prolomeno velice mělkou segmentově zaklenutou nikou a v ní je reliéf
monogramu jména Maria. Na zadní straně soklu můžeme vidět dosud patrný, ale
v současnosti již velice obtížně čitelný nápis s chronogramem 1776 :
Ten krIz
gest postaWen
z po / zVstaLostI MartIna Křenka / byWaLeho obyWateLe toho / grVntV který W PanV / skonaL DVbna VIII ( Ten kříž jest
postaven z pozůstalosti Martina Křenka, bývalého obyvatele toho gruntu, který
v Pánu skonal dubna 8. ). Totožný letopočet 1776 je vyryt
v oblouku dolního okraje zrcadla na zadní straně dříku. Provedení nápisů
vykazuje nízkou kvalitu a slabší zručnost autora, ale jejich písmo odpovídá
tvaru a typu písma na kříži Jiřího Křenka a dokonce i na náhrobcích solaneckých
Křenků. Špatně rozvržený a zkomolený nápis na čelní straně dříku měl zřejmě
správně obsahovat chronogram 1776, který byl evidentně vynecháním předložky „we
( wěčné sláwě)“ zredukován na chronogram 1766. Kříž představuje jednu
z nejstarších sakrálních památek a současně i sepulkrální památku
po fojtovské rodině Křenků na Hutisku-Solanci.
Josef Křenek (*cca 1738 † 17.3.1791), fojt na Hutisku.
Josef Křenek se narodil na hornobečvanském fojtství a zřejmě od šesti let vyrůstal na Solanci, kde se jeho rodiče z Horní Bečvy přestěhovali. Přesné datum jeho narození je nedostupné kvůli chybějící poškozené a ztracené části z nejstarší tripartitní hutiské matriky, která obsahovala zápisy pokřtěných z let 1732-1744. Rovněž se v úplnosti nedochovaly ani každoročně vyhotovované opisy matrik pro biskupskou konzistoř. Nicméně totožnost Josefa Křenka lze jednoznačně určit. Jeho synovský vztah vůči Martinu Křenkovi je spolehlivě doložen.
Josefu Křenkovi a jeho manželce Rozině, roz. Traburové (záznam jejich sňatku nebyl v hutiské matrice nalezen), se v letech 1760-1778 narodilo devět dětí. Od r. 1768 byl Josef vlastníkem otcovské usedlosti na Solanci č. 15/48, zvané Podešvjanka. A jak už bylo v předchozí kapitole blíže uvedeno, v r. 1776 při okraji svých pozemků nechal postavit z pozůstalosti zemřelého otce Martina Křenka kamenný kříž.V letech 1777–1790 byl fojtem a vlastníkem fojtství na Hutisku. Hutiské fojtství tonoucí v dluzích po Janu Majerovi odkoupil v dražbě dne 4. července 1777 za sumu 1.500 říšských rýnských. Až do r. 1785 celou částku splácel. K témuž roku se datuje stavba nového fojtství. V r. 1784 fojt Josef Křenek podstoupil kdysi jeho otci patřící panské ujmisko zvané Hatlovské (vrchnostenskými písaři zkomolený název Hanzlovská ?) pod Miloňovou v Karlovicích Martinu Volkovi z Karlovic za 40 rýnských. K převodu byl ovšem připsán dodatek, že tyto paseky jsou „zahantované“ (vzaty do zástavy) za 150 rýnských jako fundační kapitál patřící k hutiskému kostelu. Ovšem v dochovaných soupisech fundací při hutiském kostele tomu nic nenasvědčuje.
Zkraje r. 1789 se Josef Křenek rozhodl předat fojtství svému nejstaršímu synu Martinovi. Ovšem tehdy sepsaná svatební smlouva jeho syna přímo dosvědčuje, že Josef Křenek ztrácel důstojnost fojta a propadal alkoholismu. A muselo to přinášet nepominutelnou zátěž ve vztazích, když do svatební smlouvy byla přijata doslova tato věta : „To také se tuto obmezuje, aby on otec Josef Křenek, nikdy k svému synovi Martinovi na fojtství v opilosti nepřišel, a to z té příčiny, poněvadž by z toho pohoršení povstati mohlo. V střízlivosti pak svobodná vůle se mu ponechává.“ A jestliže Josef Křenek smlouvu také podepsal, nepochybně svou náruživost uznával a litoval. Jeho syn Martin Křenek byl pak dne 19. května 1789 v Karlovicích oddán s jemu určenou nevěstou Rozinou Bilovou (* 27.8.1770 † 3.10.1841) , dcerou karlovického fojta Jana Bila. Zatímco při nevěstě stál jako svědek karlovický učitel Antonín Vranečka, syn barokního rektora a kronikáře Jana Vranečky ze Zašové, ženicha jako svědek doprovázel šenkýř Martin Koláček, v jehož nálevně panského šenku na Hutisku fojt Josef Křenek zřejmě často podléhal své slabosti. Když Josef Křenek synu Martinovi předával fojtství, přidal mu dva tažné koně a klisnu na obdělávání výměnky, dva kuté vozy, orné železa ( pluh a brány ), dva řetězy, jeden lancuch ( delší a silnější řetěz ), pět sekyr a pilu. Ze statku synovi odvedl deset dojných krav, tři jalovice, dvacet kusů ovec s jehňaty. Vymínil si, aby směl na fojtově pastvisku pást 10 krav a 15 kusů ovec dojek. Ačkoliv Josef Křenek měl po otci chalupu nebo-li živnost zvanou Podešvjanka, vymínil si pro sebe při fojtství louku Jurnulku a na ní horní role, 12 záhonů na Andrlovském z dolního kraje, za chlévem „kúštěk země“, rolu na Herálkách a louku na Dírách, ze stromů jednu jabloň u okna, jednu hrušku pod Posklú v Příčnici, ostatní ze všeho stromu třetí díl. Otec přislíbil, že Martinovi celé fojtství úplně obseje, potom bude brát třetí snop a uvolil se při sklizni z pole držet na pomoc třetího dělníka. Svou úrodu ale chce odebrat na svou živnost. A protože bude brát třetí snop, také i třetí díl se zavázal do vánoc oplácet. Od sv. Jana Křtitele v r. 1789 že se pak odebere na svou živnost a syna Martina úplným hospodářem a spolu fojtem na fojtství ustanoví. Slíbil ještě, že na své živnosti Podešvjance „plac pro blejchovňu a řečisko pro bílení plátna na budoucí časy beze vší oplaty popustiti chce a popustí.“
Došlo však k nečekanému zvratu. Dne 23. prosince 1789 29letý hutiský fojt Martin Křenek náhle zemřel na mrtvici. Zůstala po něm mladá vdova Rozina ve čtvrtém měsíci požehnaného stavu. Hutiský krčmář Martin Koláček (*18.1.1754 † 4.10.1815 ) byl v té době necelý měsíc vdovcem. Jeho manželka Marina, dcera po někdejším dočasném hutiském fojtu Jiřím Minarčíkovi, mu zemřela 1. prosince 1789 krátce po porodu jejich sedmého dítěte. O novém držiteli fojtství na Hutisku bylo tedy bez meškání rozhodnuto. Dne 14. ledna 1790 Martin Koláček odkoupil fojtství od Josefa Křenka a vyplatil mu v hotovosti 1.500 rýnských a 25. ledna 1790 uzavřel sňatek s ovdovělou fojtkou Rozínou Křenkovou. Ovšem kromě vyplacené částky za fojtství se Koláček zavázal k vyplacení dalších 500 rýnských pro dosud nenarozeného pohrobka po předčasně zemřelém Martinu Křenkovi ( „který v tajnosti mateřskej pozůstává...“ ) a také až dospěje, že mu vydá tři krávy a deset kusů ovec. Josefem Křenkem očekávaný dědic po jeho synu Martinovi se narodil 8. června 1790. Pojmenovali ho stejným jménem jako dva předčasně zemřelé syny z prvního manželství Koláčkova Jiří a protože jeho otcem byl v matrice uveden Martin Koláček, byl zapsán pod příjmením Koláček a stejně tak i v úmrtní matrice, když 14. července téhož roku zemřel. Jestliže se tedy narozený pohrobek Martina Křenka nedožil dospělosti, mělo z jeho částky 500 rýnských 300 rýnských připadnout bývalému fojtu Josefu Křenkovi a 200 rýnských jeho nevěstě Rozíně a tehdy již Koláčkově manželce jako podíl z prodaného fojtství. Josef Křenek si při fojtství podržel stejnou výminku jako tehdy, když ho podstupoval synu Martinovi. A kromě toho si navíc vymínil ještě jednu řádku na fojtství před okny pro přísadu, právo zimovat své ovce s fojtovými, ovšem k tomu se zavázal, že na jejich zimování bude svážet seno z Dír na Herálky. A pro svého syna Jana Křenka ( *19.5.1776 † ? ) vymínil louku pod Ohřišťankou k bezplatnému užívání a také právo jednu páru tažného statku ( koně nebo voly ) pást s fojtovým tažným statkem. Dále fojt Koláček Josefu Křenkovi jakožto výminkáři dovolil každoročně brát jednu síhu dřev z fojtovského pastviska na Herálkách. Bývalý fojt Josef Křenek bydlel na Solanci na Podešvjance, kde patrně zlomen smrtí svého nejstaršího syna za krátký čas zemřel. Tam také předtím po dobu jeho fojtování na Hutisku bydlel se svou rodinou jeho jmenovec a bratranec Josef Křenek (1739–1803).
Počátek záznamu o zakoupení
hutiského fojtství Josefem Křenkem v gruntovní knize Hutiska.