Krajinný  kolorit Horní Bečvy a především její svérázní lidé inspirovali ve 20.  století několik autorů k vytvoření literárních děl, která rozhodně  nepatří mezi bezvýznamná. Všechna bezprostředně po jejich vydání svými  hodnotami v určitých rovinách prozaické tvorby zaujala kritiku,  recenzenty a komentátory, získala různá ocenění a na základě toho a  ovšem i mimoto sklidila rovněž nemalý čtenářský zájem a ohlas. Jsem  přesvědčen, že jim nebude možné upřít jejich větší či menší dosah ani v  budoucnu. Záleží mi ovšem především na tom, aby bylo zřejmé a více  proniklo do obecnějšího povědomí, že tato díla, aniž by to z nich přímo  vyplývalo, jsou bezprostředně spjata s Horní Bečvou a jejími lidmi. A že  životy a svérázné projevy mnohých z nich skrývají zdroj cenných  poselství pro náš současný život a svět.

Obsáhlejší úvaha, která se zabývá spisovatelkou Jarmilou Glazarovou a její literární tvorbou na Horní Bečvě, je zařazena ve výběru z mých textů.

Za prózu Tichý společník autor získal knižní cenu Magnezia Litera v r. 2009 v kategorii Objev roku.

 

Městská knihovna Rožnov p. R. uspořádala v neděli 27. září 2015 na Horní Bečvě literární putování na místa, kde se přímo odehrávaly životní příběhy Marýny G. Průvodkyní byla autorka románu Druhý život Marýny G. Vladimíra Klimecká.  Zájemců z Rožnova bylo hodně. Všechna místa v objednaném autobuse byla už s velkým předstihem rezervována a tak další účastníci museli být odkázáni na vlastní způsob dopravy. Úvodní setkání s autorkou začalo od 9.30 hod. v penzionu Staré časy v jeho historickém sále někdejší restaurace U Dvořáčka. Shromáždilo se tu asi osmdesát lidí a na základě k prohlížení předložených reprodukcí historických pohlednic centra obce a také fotografií místa „Pod Bukovinami“ je Vlaďka Klimecká seznámila s reáliemi, které jsou zachyceny v její románové kronice a které se do současnosti už nedochovaly. Když se mluvilo o původním vybavení sálu, pan Bajer z Rožnova rozpoznal, že malby na pozůstatku někdejší dřevěné pavlače jsou dílem rožnovského malíře Joži Nývlta, následovníka bratří Jaroňků. Účastníci vycházky prošli centrem obce, kolem rodinného domu Barošů, kde autorka prožila dětství. Údolím Kobylské došli až ke kapličce u Poláchů a nakonec do samotné lokality „Pod Bukovinami“, kterou dříve místní usedlíci nazývali „U Lučinských“. Na celé trase se devětkrát zastavili, aby si vyslechli výklad, vyprávění se vzpomínkami autorky. Mimo tématické zaměření vycházky bylo poukázáno i na rodnou chalupu generála duchovní služby Msgre Kubáně na protějším břehu potoka Kobylské „V ráji“. Po prohlídce kaple u Poláchů pan Jan Mach z Rožnova pro připomenutí atmosféry někdejších májových pobožností před ní zazpíval mariánskou píseň Naše milá Matko. Závěrem společného putování bylo poslední zastavení „Pod Bukovinami“ před domem čp. 403, na jehož místě stála původní chalupa Bártků z dob dětství Marýny G., a v těsném sousedství před roubenou chalupou, kterou její rodina později odkoupila. Když Vlaďka Klimecká přímo zde na místě nastínila a objasnila některé skutečnosti, o kterých píše ve své románové kronice (např. kterému místu se říkalo „Cigánka“, protože na něm pravidelně tábořili kočující Cikáni), posluchačům přiblížila i milé a úsměvné vzpomínky současných majitelů dřevěné chalupy na její babičku – Marýnu G. ze sklonku jejího života, které jí napsali až v reakci na její úspěšné literární dílo. Před odchodem z místa života Marýny G. Jan Mach a Zdeněk Gibas, členové mužské pěvecké skupiny „Rožnovští ogaři“, zazpívali všem přítomným u roubené chalupy pod starou hruškou píseň To naše Valašsko. Vycházka s autorkou byla pro rožnovské čtenáře Druhého života Marýny G. zážitkem a je škoda, že o této příležitosti se Hornobečvané dozvěděli a využili ji v tak zanedbatelném počtu.