Z historie bývalého fojtství na Horní Bečvě - Karel Jan Malina - osobní stránky

Přejít na obsah

Hlavní nabídka:

Z historie bývalého fojtství na Horní Bečvě

( Návrh obsahu informační tabule „Z historie bývalého fojtství na Horní Bečvě“. Zpracoval Karel J. Malina 2013. )


Šest generací hornobečvanských dědičných fojtů 1703-1848


1.      Martin Malina ( * cca 1633 † 13.2.1704 ). V souvislosti se vznikem Prostřední Bečvy jako samostatné obce v r. 1703 Horní Bečva ztratila nejen západní část svého území, ale spolu s ním i své původní fojtství. Původní hornobečvanské fojtství v odděleném pásmu pro novou obec bylo automaticky ustanoveno prostřednobečvanským fojtstvím a jeho dosavadní vlastník fojt Jan Tomek se současně stal prvním prostřednobečvanským fojtem. Vrchnost proto musela na zbytkovém území Horní Bečvy zřídit nové fojtství a její volba padla na pasekářskou usedlost Martina Maliny nad soutokem potoka Kněhyně a Bečvy. K rozhodnutí povýšit tuto usedlost na fojtství nesporně přispěla její poloha s nejvýhodněji rozloženým půdním základem, neboť od tohoto úseku podél toku Bečvy směrem k jejímu prameništi se Rožnovská brázda začíná výrazněji zužovat sevřena svahy obou přilehlých horských pásem.

2.      Jan Malina ( * 23.11.1678 † 6.5.1737 ) se po smrti svého otce fojta Martina Maliny stává držitelem nově zřízeného fojtství. O jeho fojtství neexistují žádné záznamy, poněvadž za jeho fojtování se ztratila nejstarší gruntovní kniha Horní Bečvy, předložená brněnskému tribunálu, který měl rozřešit územní spory mezi rožnovsko-krásenským a vsetínským panstvím.Jeden ze starých votivních obrazů v zašovském poutním kostele znázorňoval tryskem uhánějícího splašeného koně, který vleče za sebou ve třmeni za nohu uvízlou dívčí postavu. Dívka, kterou splašený kůň svrhl ze sebe a vlekl za sebou, vzývala o pomoc Pannu Marii Zašovskou a byla zázračně zachráněna. Kůň se v nejdivočejším běhu náhle zastavil.Podle jednoho z tradovaných údajů k tomuto obrazu byla tímto způsobem zachráněná dívka dcerou fojta z Horní Bečvy. Ze záhy zemřelých dětí fojta Jana Maliny to mohla být pouze z prvního manželství dcera Anna ( * 25.10.1713 † 1.1.1786 ),  která se v r. 1730 provdala za Martina Volka ze Solance. Rodinná kronika Volků ze Solance o ní tvrdí, že na koni dojížděla do zašovského trinitářského kláštera, kde si ukládala peníze. Když je později chtěla vyzvednout a nemohla se prokázat žádným dokladem, neobdržela zpět ani zlámanou grešli. Na klášter zanevřela a přiklonila se k tajnému evangelickému vyznání svého manžela.Vdova po zemřelém fojtu Janu Malinovi Rozína ( * 27.11.1699 † 18.2.1762 ), dcera zesnulého   hutiského fojta Pavla Andrýska Majera, se 23.10.1737 provdala za Martina Křenka (* cca 1706† 8.4.1776 ), nejstaršího syna solaneckého fojta Jiřího Křenka. Martin Křenek se stal dočasným  fojtem na Horní Bečvě než do fojtovského úřadu dospěl syn jeho manželky Roziny Jan Malina.

3.      Jan Malina ( * 26.4.1723 † 22.3.1777 ) byl snaživým hospodářem. Jako mladičký fojt získal v r. 1743 na polovic s Martinem Fiurym z Horní Bečvy od vrchnosti za 260 zlatých do dědičného nájmu javořinu Šlahorku v Karlovicích s právem pást na ní 220 ovcí vlastních i cizích. V r. 1744 se oženil s Annou, jedinou dcerou prostřednobečvanského fojta Jiříka Závorky. Fojtka Anna Malinová ( * 24.8.1725 † 4.3.1783 ) byla jedinou dědičkou prostřednobečvanského fojtství, které ji i s mlýnem její otec odkázal v r. 1772 v ceně 250 rýnských. Celou částku jí vyplatil nový prostřednobečvanský fojt a její zeť, portáš Jiří Mikulenka, syn videčského fojta, za kterého se v r. 1765 provdala její nejstarší dcera Rozína Malinová. Ovdovělá fojtka Anna Malinová se asi dlouho rozmýšlela, kterému z obou synů má podstoupit hornobečvanské fojtství, protože ho držela až do své smrti sama. V testamentu nakonec fojtství v hodnotě 200 rýnských odkázala synům oběma : Janu Malinovi ( * 26.12.1749 † 6.3.1816 ) a Jiřímu Malinovi ( * 23.11.1755 † 30.8.1805 ). Ještě za jejího života se fojtovského úřadu ujal mladší syn Jiří.


4.      Jiří Malina ( * 23.11.1755 † 30.8.1805 ) se  zdál být zámožným člověkem císaři Josefu II., který při cestě do  běloruského Mogileva z neděle 30. dubna na pondělí 1. května 1780 na  hornobečvanském fojtství přenocoval. Josefa II. připomínalo na fojtství  několik památek. Především zlatý dukát s jeho portrétem. Studánce, z níž  mu donesli vodu, a on ji s povděkem přijal k osvěžení, se začalo říkat  „Císařská“. Nacházela se pod fojtstvím při cestě naproti mlýnu a ještě  ke konci 19. století býval u ní zavěšený obrázek sv. Josefa. Při  rozšiřování silnice v r. 1974 zanikla. O zvonku, zavěšeném až do r. 1921 na starém javoru u fojtství na východní straně se tradovalo, že pocházel z Pusteven po posledním v r. 1784 zemřelém poustevníku Felixovi. V té době k hornobečvanskému fojtství č. 1 (celková výměra jeho rolí, luk a pastvin činila 76,5 hektarů) přináležela i pasekářská usedlost č. 113/59 (o výměře 11 hektarů) s mlýnem a pilou zvaná Na horním [fojtství ?], na jejímž pozemku byl záhy v letech 1791-1792 postaven hornobečvanský kostel, fara a škola, a také hrubopasečná živnost č. 169/191/488 v Karlovicích v Miloňově (celková rozloha 32 ha) a louka na H. Bečvě za Kudlačenou na Osikové. Oba bratři pak společný majetek při hornobečvanském fojtství, jak vyplynulo z jejich testamentů, rozdělili. Starší Jan si oddělil pro sebe obě pasekářské usedlosti i s polovinou louky na Osikové (17 h) s tím, že mladšímu Jiřímu fojtovi ponechal s fojtstvím právo na polovinu užitku z mlýna a pily u kostela. Fojt Jiřík Malina, ačkoliv přikoupil polovinu prostřednobečvanského mlýna, ležícího v těsné blízkosti fojtství na Kněhyni, nebyl ovšem dobrým hospodářem. Po jeho smrti zůstalo fojtství ze dvou třetin zadluženo. Jan Malina ( 1749 – 1816 ) pak po svém zemřelém bratru Jiřím dočasně vykonával fojtovský úřad, než dospěl Jiříkův nejstarší syn a dědičný fojt František Malina.   


 
 
Nápisový náhrobník Jana Maliny ( 1749 - 1816 ) a jeho manželky Zuzany ( 1771 - 1837), dcery solaneckého fojta Jiřího Křenka, od kostela na Horní Bečvě. Jako ojedinělá sepulkrální památka je v současnosti uložen pod č. 70 u kostelíka sv. Anny v areálu Dřevěného městečka Valašského muzea v přírodě v  Rožnově p. R. Nápis Jana Malinu označuje za „dobrodince tohoto chrámu Páně chudých“, neboť hornobečvanský kostel byl postaven na jeho pozemku.  

Císař Josef II.

Záznam v císařském cestovním deníku. ÖStA Wien, Haus-, Hof- und Staatsarchiv, Hofreisen.


5.      František Malina ( * 23.5.1789 † 10.9.1832 ) se ujal fojtství jako schopný hospodář a brzy splatil všechny staré dluhy. Za jeho fojtování bylo postaveno nové fojtství. V jeho štítě na spodní straně bednění kozubu bylo napsáno : „R. 1813 shořelo. Toto fojtství vystavěno s pomocí Boží r. 1816 nákladem Františka Maliny, fojta. Komu se toto stavení nelíbí, ať si dle své vůle a na svůj náklad fojtství postaví.“. Uvádí se ovšem i druhý nápis, který byl zřejmě umístěn na opačné straně obytného stavení : „Daj Bůh štěstí tomu domu, vystavil jsem, nevím komu. Kdo tu bude přebývať, Pán Bůh mu rač požehnať.“ Fojt František Malina v poslední vůli označil za svého nástupce druhorozeného syna Františka z té příčiny, že se uznával za schopnějšího.

Vlastnoruční podpis fojta Fr. Maliny na jeho testamentu. Zemský archiv Opava.

6.      František Malina ( * 30.7.1811 † 26.2.1893 ) nejen s přispěním své manželky Vincencie, která pocházela ze zámožné mlynářské rodiny Drechslerů v Choryni, se stává majetným hospodářem. Při fojtství vlastnil dva mlýny a dvě pily postavené na Kněhyni a Bečvě, dva kamenolomy, kovárnu. Svého času mu patřil velkoměšťanský dům č. 88 na náměstí ve Val. Meziříčí a získal bývalý panský hostinec Zavadilku na Pr. Bečvě. V r. 1865 nechali s manželkou u fojtství postavit litinový kříž s kamenným postamentem a na něm s obrázkem P. Marie s dítětem.
Když byla po r. 1848 zrušena robota i vrchnostenské úřady, zanikl s nimi i úřad fojta. Po reorganizaci veřejné správy byl Fr. Malina jako poslední fojt v r. 1850 zvolen prvním starostou obce. Starostou byl opakovaně volen až do svého vysokého věku. Z rozhodnutí císaře Františka Josefa I. byl v r. 1890 vyznamenán za 40 let obětavého starostování propůjčeným záslužným stříbrným křížem s korunkou.
Jak hluboce byla instituce fojtů zakořeněna v kolektivním vědomí obce, dokládala skutečnost, že syn i vnuk posledního fojta Františka Maliny byli se svými manželkami jako držitelé bývalého fojtství nadále označováni a oslovováni starodávnými výrazy tatíček fojt a maměnka fojtka.  

Rodina posledního fojta a prvního starosty Horní Bečvy Františka Maliny ( 1811 - 1893 ).


Augustin Mervart : Fojtství na Horní Bečvě, 1922, olej, plátno, 110x123 cm. Muzeum Komenského v Přerově.


Hornobečvanské fojtství. Autorem malíř Vojkůvka z Dolní Bečvy, 30. léta 20. století.


Nákres hornobečvanského fojtství, pořízený Jiřím Langrem v 70. letech 20.století na základě sdělení pamětníků, nese řadu faktických nepřesností. Podle tradice císař Josef II. přespal ve staré chalupě ( č. 1), protože nová budova fojtství v té době ještě nebyla postavena. Nedaleké stavení zvané Kasárňa ( č. 12 ),  které potom poslednímu fojtovi Fr. Malinovi ( 1811-1893) a jeho synu Fr. Malinovi ( 1853-1945 ) sloužilo jako výminek, nebylo kasárnami portášů, ale tzv. švališerů - finanční stráže, která měla od časů císaře
Josefa II. zamezovat pašování tabáku z Uher.
[ LANGER, Jiří : Beskydy. Stavby a život v nich. Třinec, WART 2011, s. 79, 224. ]


Hornobečvanské fojtství na indikační skice Stabilního katastru z r. 1833. Zemský archiv Brno.



Historická pohlednice Horní Bečvy z r. 1913. V levém rohu je vidět část bývalé pasekářské usedlosti č. 59.
Na jejích pozemcích vzniklo v posledním desetiletí 18. století centrum obce.


Poslední potomci hornobečvanských fojtů a vlastníci bývalého hornobečvanského fojtství


7.      František Malina ( * 3.9.1853 † 6.7.1945 )
Za Františka Maliny rodný grunt, zatížený hypotékou pro vyplácená vysoká věna jeho sester, byl již ve velkém úpadku.  Po otci zděděné podniky při hospodářství dosloužily a mimo sezónní polní práce si výdělky zaopatřoval povětšinou s koňmi jako forman. Fr. Malina se plně, obětavě a často na úkor vlastního zanedbávaného hospodářství vložil do služeb obci. V letech 1894-1904  byl třikrát zvolen starostou obce. Jeho zásluhou byla r. 1897 postavena nová trojtřídní škola U kostela a současně jako dlouholetý předseda místní školní rady ( 1886-1898, 1906-1908 ) se zasloužil o pozvednutí zaostalejších školních poměrů v obci. S vděčností, že oba jeho synové František a Robert, odvedení do světové války, přežili válečné útrapy na ruské frontě, vysadil v dubnu 1919 po stranách kříže u fojtství dvě lípy, označené jako lípy Svobody : Masarykovu a Wilsonovu.  Za jeho zásluhy ho místní obecní zastupitelstvo dne 6. září 1928 jmenovalo čestným občanem obce Horní Bečvy.


Rodina Františka Maliny.
V  první řadě zleva : syn Vladimír (1902-1980), dcera Anděla,prov.  Koluchová (1889 – 1980), manželka Regina, roz. Polanská
(1872 – 1943), dcera Regina, prov. Křenková (1908 – 1998),syn Karel (1904 – 2001),dcera Ludmila, prov. Vachůnová (1899 - ?).
V druhé řadě zleva :  Marie, prov. Horečková (1897 - ?), syn František (1891 – 1962),dcera Kamila, prov. Barabášová (1895 – 1952),
syn Robert (1893 – 1985).


Diplom o udělení čestného občanství Františku Malinovi v r. 1928.
Zhotoven v umělecko-průmyslové dílně sourozenců Jaroňkových
v Rožnově pod Radh, karton, 40x62 cm. Obecní úřad Horní Bečva.

Pamětní deska v budově bývalé trojtřídní školy U kostela
na Horní Bečvě.

Mládí a zralý věk Františka Maliny ( 1853 – 1945 ), čestného občana Horní Bečvy



8.      František Malina ( * 23.7.1891 † 18.6.1962 )
Tragickou událostí byl požár starého fojtství v noci z 15. na 16. října 1921, kdy lehly popelem všechny budovy, byla zničena veškerá sklizeň a krmivo pro dobytek. Nové zděné současné stavení bývalého fojtství bylo postaveno v r. 1923. Nastupující hospodář František Malina se v r. 1922 oženil s Růženou Volkovou ze Stříteže n. Bečvou, která za pomoci své rodiny zachránila požárem postižené a dražbou ohrožené hospodářství pro jejich děti. Postupně byly odprodány vzdálené okrajové pozemky bývalého fojtství.
9.      Jarmil Malina ( * 15.4.1927 † 16.6.2003 )
Důležitými mezníky v novodobé historii bývalého fojtství za hospodaření Jarmila Maliny a jeho manželky Věry, roz. Vosáhlové, bylo jeho převedení do Jednotného zemědělského družstva v r. 1960 a po roce 1989 v souvislosti se zánikem zemědělského družstva a s uplatněním restitučních nároků jeho návrat zpět do soukromého vlastnictví.
František a Růžena Malinovi

Maryčka tanečnice


Marie Kolibabeová ( * 15.3.1849 † 20.7.1914 ) byla osobností a charakterem snad nejpůvabnější z dcer posledního fojta Františka Maliny. Od r. 1865 prožila bezmála třicet let na podolánském revíru v Čeladné, kde její manžel sloužil jako knížecí arcibiskupský revírník. Okolnosti jejího reálného života a její osobní charakter umělecky ztvárnila spisovatelka Růžena Svobodová do jedné z nejkrásnějších postav svého díla, Maryčky tanečnice ve stejnojmenné povídce v cyklu příběhů z beskydských hor pod názvem Černí myslivci, vydaném v r. 1908. Osobnost Marie Kolibabeové a její setkání se spisovatelkou R. Svobodovou zachytil básník Josef Kalus v okouzlujícím medailonu, zařazeném do jeho literárních vzpomínek a publikovaných v r. 1931 pod názvem Postavy z „Černých myslivců“.


Význačné osobnosti s rodovými kořeny na hornobečvanském fojtství




Frank J. Malina ( 1912 – 1981 ). Americký raketový konstruktér. Od r. 1937 experimentoval s raketovými motory. Spoluzakladatel první firmy na výrobu raket na světě, dodnes známé Aerojet Engineering Corp. R. 1945 se uskutečnil úspěšný start jeho rakety WAC-Corporal, o rok později vypracoval jeden z prvních projektů umělé družice. Od r. 1947 pracovník UNESCA v Paříži ve funkcích zaměřených na vědu a techniku. Spoluzakladatel a prezident Mezinárodní astronautické akademie a předseda výboru pro zřízení Mezinárodní vědecké observatoře na Měsíci. Od r. 1953 se stává spoluzakladatelem a nejvýznačnějším světovým představitelem tzv. kinetického umění. Pravnuk Pavla Maliny, bratra posledního fojta Fr. Maliny.

____________________________________________________________________________________________________________



Jaroslava Hýžová ( 1915 – 1992 ). Učitelka, malířka, grafička. Studovala na malířské škole zřízené při Mánesu v Praze pod vedením Vojtěcha Tittelbacha a Josefa Lieslera. Od r. 1950 se výhradně věnovala malířské tvorbě ve Val. Meziříčí. Malovala svěží zátiší, obrazy dětí, meziříčské okolí. Od r. 1957 její práce získaly nový výraz. Zářivá barevnost a radostnost „modrého období" se v 60. letech měnila v tiché uvažování nad životem vyjádřené symboly stromů a ptáků. Stále silněji byla uchvácená velebností tvarů valašské krajiny, její barevností v proměnách ročních období. Hlubokou sondou do života kraje jsou obrazy valašských žen, které skryty pod gotickými šátky statečně nesou své tvrdé osudy. Pohřbena na Valašském Slavíně v Rožnově p. Radh. Pravnučka Pavla Maliny, bratra posledního fojta Fr. Maliny.    


____________________________________________________________________________________________________________



Jiří Demel ( 1923 – 2006 ). Středoškolský pedagog, vlastivědný pracovník, publicista, předseda Moravského festivalu poezie a pěveckého sboru Beseda ve Val. Meziříčí. Člen redakčních rad regionálních vlastivědných periodik, organizátor výstav výtvarného umění, objevitel autora textu Janáčkova Zápisníku zmizelého a sokolský pracovník. V r. 2004 jako první obdržel Cenu města Valašského Meziříčí. Pohřben na Valašském Slavíně v Rožnově pod Radh. Pravnuk posledního fojta Fr. Maliny.

____________________________________________________________________________________________________________



Dalibor Malina ( 1942 ). Pedagog, kulturní pracovník, v 80. letech zaměstnán ve státní správě, v letech 1988-1990 ředitel Státního divadla v Ostravě, od r. 1991 knihkupec, nakladatel a majitel výstavní galerie ve Vsetíně; publicista v oblasti literární a výtvarné kritiky, zakládající člen a vydavatel vsetínského literárního časopisu Texty. Pravnuk Martina Maliny, bratra posledního fojta Fr. Maliny.
Návrat na obsah | Návrat do hlavní nabídky